Day 9 - Víno je falešný přítel

10. dubna 2018 v 0:54 | Radek J. Kašpar
Tématem týdne na blog.cz je Rozum a cit. Fajn, já nemám ani jedno.

Dneska se vůbec nic nedělo, jelikož jsem vstal s vínobolehlavem k poledni a první jídlo jsem požil až někdy kolem čtvrté. Snažil jsem se aspoň něco málo času a úsilí věnovat škole, tak jsem to pojal relaxační formou a konečně zhlédnul ten dokument o české populární hudbě, který mi doporučoval přednášející ohledně mé vize projektu na festival Re:publika.
Nemůžu úplně říct, že mám v hlavě jasno, ale občas se oblačnost protrhává a je to příjemné. Kdyžtak koukněte taky, jmenuje se to PopStory a je to normálně dostupné na ivysílání České televize. Pokud nemáte žádnou show na bingewatching a ohryzáváte si konečky prstů nudou a jste ochotni potratit 4 hodiny ze svého dne, vřele vám tento dokument doporučuju.

Po věčnosti jsem opět zavítal na ELF, abych si nastudoval látku do Autorskoprávních aspektů, jelikož do čtvrtka musím splnit online post-test na minimálně 80 % a mám jen tři pokusy. Paní Kovářová to má dle mého názoru všecko trochu složitě formulované a chvilku mi trvá, než si ty její intelektuální kódy převedu do slušné češtiny. A navíc - autorská práva mi jako obyčejnému smrtelníkovi ani za mák nedávají smysl. Vemte si - fotografie není fotografické umělecké dílo, ale dílo fiktivní. Podle autorského zákona má pouze povahu uměleckého díla, aby jí jako dílu fiktivnímu mohla být poskytnuta autorskoprávní ochrana, ať už to znamená cokoliv. Blá blá blá. Proč nemůže být fotografie fotografickým dílem? What? Já tenhle obor nechápu...

Neustále se přemáhám nepřepnout na starý IS, jelikož si na ten nový, totálně nepřehledný a jiný, chci konečně zvyknout. než mi ho během letních prázdnin nastaví nenávratně. Co mě ale nejvíce dopaluje, je to, že ten nový IS nemá žádný tmavý motiv na výběr! Jakožto neustálý truchlitel a milovník černé barvy jsem rozhořčen. Můj informační systém už nikdy nebude vypadat jako webová stránka pohřební služby... nu, jak příznačné to bývalo - otevřel jsem IS a všechno krásně zahalené do temných odstínů, ani zrak mi to tolik nekazilo, a teď - musím na sebe napatlat opalovací krém a nasadit sluneční brýle, než vyťukám a odentruju tu zatracenou webovou adresu. Všechno je tak nechutně optimistické a sterilní a vysmáté, což vám má nejspíš navodit dobrý pocit ze studia a nějakou tu profesionalitu. Mně se z toho chce spíš zvracet. Chci zpět možnost svého ponurého, introvertního, nevlezlého studijního úkrytu. Fňuk a smrk. Borovice jedle tis.

Uvidím, zda se do Brna odeberu již zítra nebo až ve středu ráno. Možná budu mít cestovní horečku a rodina mě vydeptá natolik, že jim ujedu jak nejrychleji to jen půjde a nebo zítra navečer hodím zapáchající nohy na stůl a budou tam hnít klidně celou noc, zatímco já v gymnasticky vyzývavé poloze na otáčecí židli budu sledovat Black Mirror a u toho budu pojídat cokoliv, co najdu ve spíži. Jako drtič odpadu, převážně Margotek a tabulek čokolád na vaření. Rozhodnu se ráno. Protože to je prý moudřejší večera, ale někteří jedinci mezi námi jsou po probuzení pořád stejně tak blbí, jako když ulehli. #whocouldthatbe ...

Maruška si svá novopečená koťátka stráží jako svatej grál. To je velice dobře, jelikož chci, aby se o ně starala co nejdéle. Vždycky se na koťátka po nějaké době vyprdla a snažila se je nastrčit nám, protože věděla, že my jsme zdrojem příbytku, jídla a pití a ona si chtěla od mateřství hodit menší dovču. Jakože - tumáte moje děcka, už mi bradavky vytahaly dostatečně, já se jdu válet v trávě... No a to fakt nechci, aby nastalo. Ať se jako správná svobodná matka pěkně stará o to, co si přivedla na svět.
Na druhou stranu je na ně taky dost hrdá, to se mi potvrdilo dnes. Jen tak přiběhla nahoru a řvala na mě u dveří jako Jožo Ráž na konci Vody, čo ma drží nad vodou. Tak jsem tedy s elánem vstal ze židle a zamířil k ní, načež se rozutekla zpět dolů a žádala mě vokálně, abych ji následoval. Doběhl jsem s ní až do chlívku, kde prozatím s potomky přebývá v kartonové krabici. Z jejího dlouhého a hlasitého mňoukání jsem vyrozuměl, že mi prezentuje a dává na odiv ty své dva malé drobečky. Hleď, člověče, hleď, co jsem porodila. Je to krásný a žije to. A jednoho dne si s tím budeš hrát a bude tě to mít rádo stejně tak, jako já, ne-li víc. Na to pak spustily i ty dva uzlíčky. Asi mě svým kňučením a pištěním chtěly pozdravit, ale pak mi došlo, že jako každé malé děcko budou mít určitě hlad. No a opravdu, jen co se Maruš uvelebila do krabice, instinktivně se přisály a spokojeně bumbaly, jako alkoholici po absťáku. Pohled přímo pro bohy.

Zítra mě čeká dost práce, hlavně v oblasti autorských práv, ale chtěl bych stihnout i úkol do Kreativní práce s informacemi. Jsem jako na trní, neposedně poposedávám a chtěl bych toho stihnout moc ještě teď v noci, ale vím, že potřebuju spánek a nehodlám mít na kontě další deficit.

Tímto se s vámi prodnešek opět loučím. Zase zítra, to už bude větší vzrůšo.

Radek

P.S.: Protože z rádií se většinou ozývá "maj nejm iz luka, aj liv on d seknd flór", tak vás chci od Suzanne Vega podarovat hudebně něčím jiným, ne tak známým. Příjemný poslech přeju.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama