Day 6 and Day 7 - Nevšední zázraky všedních dní

7. dubna 2018 v 19:58 | Radek J. Kašpar
Omlouvám se za absenci jednoho článku, ale včera jsem přijel domů a okamžitě jsem musel za otce na chvílí do práce na benzínku. Potřeboval zorat pole. A potřeboval to udělat za světla, aby na to jeho zorné pole ještě stačilo.

Jak jsem nastupoval do vlaku z Brna, sestra mě začala bombardovat hovory a smskami. Míca rodí. Jó, ono by to bylo krásné, kdyby nezačala rodit u nás v gauči.
Máme takový ten starší gauč s úložným prostorem vespod, dá se do něj vlézt zboku a kočky tam často přebývaly. Tak se nedivím, že si Maruna vybrala tento útulek jako porodní sál. Jenže doma byla jen moje nejmladší sestra a všichni byli někde odjetí. Tak se jala gumových rukavic a starých hadrů a šla na věc. Myslím, že když zvládla odrodit jedno kotě, tak už zvládne v životě všechno.
O půl třetí se tedy narodilo první kotě, takový mourovatý jako tygr. Jenže v břiše se jí mlelo ještě další potomstvo, které nelezlo ven ani po třech hodinách, kdy jsem dorazil na chvíli domů, než jsem jel do práce, jak jsem zmínil na začátku. Tak jsme doufali, že to bude v pořádku a že to přes noc odrodí. Sestra ji ještě přenesla v krabici s kotětem dolů do chlívka, aby měla klid při dalších kontrakcích.

Po práci jsem zašel na chvíli do hospody, vrátil se na chvíli do Čech náš kamarád, který pracuje v Anglii, tak jsme ho přišli počastovat svými pozdravy. A častovalo se i panáky - ani nevím jak, přistálo mi jich pár v ruce. No, jak to bývá. Po půlnoci pokračovali pít do města, ale já jsem se už odpojil. Moje míra se naplnila a nechtěl jsem se někde roz(b)lít.

Když jsem se vrátil z hospody domů, zkontroloval jsem jakožto zkušený doktor stav naší nebohé rodičky. A světe div se, porodila ještě dvě rezatá koťátka! Ale... jedno bohužel mrtvé. Chvilku jsem na něj smutně díval, pak jsem vyfasoval nějaké staré papíry, zabalil ho do nich a nechal v kotelně, ať už si s ním děda nebo táta něco udělají. Takže máme koťátka dvě. Tygra a Garfielda. Jména se upřesní až se zjištěním pohlaví.

Jaro už je tu! Poslední dny bylo fakt překrásné počasí, říkal jsem si, když jsem dneska mačkal brambory na kaši k obědu. Doma fakt jenom vařím, uklízím, hraju si na pomocnou sílu. A škola jde fakt stranou. Nemůžu si na ni udělat čas i kdybych nastotisíckrát chtěl.
Rodiče šli kamarádovi na oslavu padesátin a my tu se ségrama doma nějak přežíváme. Prášíme koberce, umýváme podlahy a tak. Jinak dneska jsem chtěl zabít mouchu novou plácačkou a buď ta mucha měla sílu jako Schwarzenegger nebo byl v tu chvíli hodně hustej vzduch, ale po úderu přede mnou na podlaze ležela druhá půlka plácačky. Pokoušel jsem se to slepit vteřiňákem, ale opět vyhrála černá izolepa. Pamatujte, že všechno jde spravit izolepou. A když ne, tak jste jí použili málo! ;)

Dokáže mě silně nasrat, když soused chalupář Brňák začně pálit oheň, když mám venku prádlo. A to myslím sakra vážně. Neví nic o životě na vsi a rozpálí doutnající táborák po obědě, když venku mám přehozené peřiny a ručníky. Nezdvořák.
A tím končím svůj monolog rozhněvané hospodyňky. Fňuk.

Je osm večer a já vyjíždím za svým milým. Je na nějakém teambuildingu s kolegy z práce, nedaleko od mého bydliště. Tak ho potěším svojí návštěvou a dovezu mu cigára. :D

Nestíhám, nestačím!
Mějte krásný večer.

Radek

P.S.: Dnes jsem měl velmi rozdováděnou náladu, asi to bude tím, že mamča zase při vaření poslouchala Blondie. Takže jsem si pak pustil Nohu. A Noha mě nakopla. Dal jsem si Tu café a pak jsem spadl do cikánského údolí. Slyšte a tančete. ^^
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama