Day 5 - Lubricated like a fox

5. dubna 2018 v 21:37 | Radek J. Kašpar
Dneska ráno jsem vstal, vypadl z bójfrendova lóže a bytu, nějakým záhadným způsobem mě trolejbus dopravil na Českou a nohy dovedly po schodech nad Café Atlas, kde má náš obor doupě hlídané agamou. Myslím, že se jmenuje Agáta. Nevím, možná jsem jí to jméno jenom podvědomě přiřknul.
Hodinu Kreativní laboratoře jsem v podstatě prospal s otevřenýma očima, což počítám jako svůj podíl kreativity věnovaný této kr(e)atochvíli. Ale občas jsem něco žbleptnul, abych vzbudil dojem, že ušiska a mysl mám nastražené.
Málokdy se mi poštěstí se s někým zdržet uprostřed chodníku přes půl hodiny. Ačkoliv se lidskému konverzačnímu kontaktu vyhýbám a když už se stane, nechám rozhovorového partnera převzít iniciativu a zatímco on mele pantem, já jen cením zuby a přitakávám. Totiž - zapovídali jsme se se spolužačkou o mnoha tématech, od školy přes antickou mytologii ke slovním a jazykovým hříčkám. A najednou bylo půl dvanácté.

V tento čas jsem už měl dávno přebývati v Podnebí, kde jsem si domluvil sraz s druhou spolužačkou, která chtěla pomoct s tou Metodologií, kterou jsem vítězoslavně splácal včera navečír. (Uznali mi to, cha! Jsem borec. Borec. Bore, bore czech. Jo. Na českej pseudorap ze začátku tisíciletí se těžko zapomíná.) Naštěstí mi šla přímo naproti, když jsem krákal s tou první na chodníku. V Podnebí jsme poobědvali anglickou snídani, protože zaprvé - duuuuh, anglická snídaně ;) - a zadruhé - ta umírající velryba v mých útrobách vydávala nesnesitelné pazvuky. Po zpracování úkolu jsme se každý odebrali svou cestou.

Celý zbytek dne jsem prodřepěl a proležel na své spodním lůžku dvoupatrovky. Jo, jsem na nejlevnější koleji, která podle výše nájmu taky tak vypadá. A spíme tu ve dvoupatrovkách jako školkáčci, vězni nebo třída na lyžařském výcviku. Tak jako, mentálně to není daleko od pravdy. Akorát se tu nemusí chlastat na tajňačku a nedivil bych se, kdyby tu někdo ve tři ráno začal po chodbě jezdit na carvingovkách. A kdybych měl okomentovat náturu a národnost většiny zdejších obyvatel - Slovácko sa nesúdí ;)

Měl jsem sice ještě jít odpoledne na Blok expertů, ale měl jsem jeden velkej blok v hlavě - stvořit myšlenkovou mapu do miulého Bloku expertů a napsat pár zpětných vazeb k úkolům ostatních v Kreativní práci s informacemi. Takže jsem se na dnešní přednášku výsostně vyprdnul a využil první ze dvou možných absencí. Myšlenková mapa vymyšlena, zpětná vazba navázána, pivo vypito.

Po dlouhé době jsem vyhrabal ze skříňky ukulele a něco si zahrál. Jen tak, pro radost. Jenže mám zase na rukou drápy jako levhart a moji drazí fellow kytaristé mi dají za pravdu - s těmi kožními deriváty jde hrát opravdu špatně. Jenže nemám čas na minikýru. Když se Radslav rozhodne ostříhat si nehty, je to několikahodinová procedura obsahující prozpěvování si písniček spolu s playlistem na Youtube, ďoubání se v zarostlých okrajích nehtů, především na nohou, silně připomínající životně důležitý chirurgický zákrok a po důkladném zastřižení i pečlivé šmrdlání pilníčkem. Jo, jsem horší než ženská. V koupelně strávím století a pořád je to málo.

Co jsem chtěl, to jsem dnes víceméně stihnul. Ještě mě straší pár deadlinů, ale myslím, že už jsem natolik ostřílený vysokoškolák, že vím, co a jak kde vobšlehnout.

Otevírám další pivo a rozpaluju další cigaretu. Je čtvrtek večer. Taky důvod slavit. Někdo někde má určitě narozeniny. Nebo rozlučku se svobodou. Nebo zapíjí smrt tchýně. Čas radosti, veselosti.

Hodím sprchu a dorazím na noc k tomu svému prďolovi.

Zítřek bude náročný školní den. Tak snad vstanu. Musím. Aspoň ta poslední hodina je povinná, co si pamatuju.

Tak krásný zbytek večera
Radek

P.S.: Dnes mám chuť na francouzštinu. A na jednu z top dnešních zpěvaček, aspoň pro mě. Dámy a pánové - ZAZ. ;)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama