Day 3 - Co se stane, když polykač mečů hodí šavli?

3. dubna 2018 v 23:05 | Radek J. Kašpar
Nu ale vážně, co se stane? Šavlový tanec? Stane se z něj vrhač? Nebo se tu potýkáme s něčím ostřejším?
Můj mozek je občas děsivé místo...

Vezl jsem sestru na rehabilitaci, kde ji mladý doktor, shodou okolností kluk, kterého znám od vidění z gymplu, prohlédnul a napařil jí pár cviků na lopatky. Já jsem si dělal poznámky a sledoval, jak moje ségra trpí na lehátku. Před pár hodinami trpěla i doma na koberci, když si to zkoušela. Jakožto velký a neohrožený bratr jsem ji chtěl podpořit v její snaze a klesnul jsem jak morálně, tak i fyzicky k podlaze, kde jsem se jal cvičit ty nesmysly.
Po prvním protažení mi luplo v zádech a natáhl jsem si svaly kolem žeber. Po prvním cviku jsem potřeboval chvilku meditace a uvědomnění si své nebohé trpící existence. Uběhlo deset minut a já se jakýmsi nemotorným způsobem konečně postavil a prohlásil, že stačí, že si ten hřbet domrví moje sestra, ale dva lidi v rodině, to už je trochu moc.

Záda cítím ještě teď, jak se snažím sbalit věci do Brna. Musím trochu obměnit šatník - vyhrabat zimní bundy a čepice a nahradit je svěžejším, lehčím jarním oblečením. Co se hader týče, můj mozek je v tomto regionu víceméně obalen estrogenem. V tom smyslu, že otevřu vrata skříně, začnu kňourat, že nemám co na sebe, pak si vyberu nějaký pěkný hadry po jiných členech rodiny, nakoupím merch trika z netu a z obchoďáku si odnáším pár džínů, triček nebo mikin za nekřesťanský valuty. To všechno do již zmíněné almary úhledně složím a pak na to výsostně usedá prach i celé měsíce, jelikož moje líná prdel nosí stejný outfit doma i celý týden, pak proběhne smell test a vhození do prádelního koše. A pak rozvalím šatník a znovu skučím nad nedostatkem garderoby.
Takhle si na sebe připravuju časovanou bombu a lavinu zároveň. Jednoho dne to už skříň prostorově nezvládne a vyzvrací všechny látky na denní světlo. Bude to nehezkej pohled.

Zajel jsem na obecní úřad v naší vsi doložit potvrzení o studiu, aby na mě byli hodní a nenapařili mi poplatky za odpad. A protože byli hodní, tak jsem je s jejich svolením obral o pár pytlů na plasty, ať vidí, že nejsem prasátko a že doma třídím, tak ať to mám kam cpát. Mnou spotřebované pet lahve od minerálek by vytvořily nový plastový kontinent v Tichém oceánu.
A až nedávno jsem si začal na koleji dělat šťávy. Jo, jsem pozadu a na praktické úkony moje hlava fakt není stavěná. Šepot bublinek utichá a nastává éra vody ochucené barvivy a éčky. Koupím jeden koncentrát a dvě jedenapůllitrovky využívám pořád dokola. A je to asi lepší. Možná. Jo.

Zítrá ráno tedy jedu do Brna. Vyrazíme spolu se sestrou (s tou druhou, mám dvě mladší sestry) ráno o půl sedmé vlakem, ona do Ústí nad Orlicí, já do Brna. V Brně budu po osmé, tak skočím na kolej a pak do VZP. Otec tam potřebuje dát nějaké papíry od očaře.
Už jsem si zvykl na funkci messengera/vyřizovatele/nákupčího pro své rodiče v záležitostech v Brně. Pokaždé, když se odebírám do víru (velko)města, mám za úkol koupit palivový filtr, roztok na čočky nebo nové výbojky. Nestěžuji si nijak výrazně, pokud mi dají přesné instrukce a přesný peněžní obnos. Tato řízená procházka mi dává možnost objevovat nová zákoutí moravské metropole.

Když jsem popíjel své druhé kafíčko, jedl pozdní oběd a poslouchal u toho písničky na svém mobilu na shuffle, tak mi dvakrát za sebou naskočila jedna píseň, kterou mám spojenou s bývalým přítelem. Po dlouhé době jsem mu napsal a písničku poslal. A světe div se - odpověděl vcelku vyrovnaným tónem. Nebo spíš "nezajímáš mě už, ale budu slušný" tónem. Nevím, každopádně to byla konverzace na ucházející lidské úrovni, kdy se dva nehádají jako koně a neřvou (nebo spíš necapslockujou) jak paviáni. Ptal se mě na současného přítele a tak. Obsah naší konverzace tady ale nebudu a nechci rozebírat, to je příliš osobní. Jenom jsem zjistil, že po dlouhé době jsem po konverzaci s ním měl úsměv na tváři. Dřív to bylo jen takové odfrknutí a úpadek do depresí, ale dnes... cítil jsem se lehce, čistě, vzdušně.

Podobně a mnohem líp se ale cítím, když jsem se svým současným partnerem. Je třeba v tomhle světě mít někoho, kdo s vámi bude lítat po galaxiích, jako Rick a Morty, ale ví, kde jsou hranice a že v nejlepším se má přestat a mírumilovně vás čapne za kotník a pomalu stáhne na planetku Zemi. Mám pocit, že já jsem svého spolucestovatele životem už našel.

Tak, fuj, brrrr, teď na chvilku setřesem ten pathos a připomeňme si jednu reálnou záležitost.

Metallica zahrála živě v Praze písničku Ivana Mládka "Jožin z bažin".

Přesně tak. Ano. Je to tady. Už jsem viděl a slyšel vše. Trump, Miloš a Putin jsou bohužel u moci, Leonardo DiCaprio získal Oskara, Lady Gaga vystoupila z šatech z masa a teď - teď tvrdý hošani z Metallicy potěšili český plebs svou verzí nezaměnitelné klasiky. Karel Gott se strachy zavřel do trezoru a Helenka se vrátila do hrobu. Nyní už mohu na svém smrtelném loži jako stoletý stařík vypustit duši, jelikož bude klidná jako benzínka ve tři ráno.

Tak jen doufám, že Ivan Mládek to Metallice hudebně oplatí a zapěje jim Nothing Else Matters nebo to s Banjo Bandem na pódiu rozpálí písničkou Fuel.

Je velice pozdě, přátelé, musím vás opustit.
Zítra je taky den. Velký den.

Dobrou a čau.

Radek

P.S.: Tohle je písnička, kterou momentálně miluju, jelikož ten refrén je zrcadlem mého cítění k ex. Tak doufám, že někdy si sednem a budem se smát tomu, co bylo. Vždyť jsme jenom lidi a nerozloučili jsme se nijak špatně. Byl to super člověk a někdy bych ho rád zase viděl.

Tfuj, emoce, Ráďo, setřes to, nebo ti to zůstane! :D

Pa*

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Emo Strange Emo Strange | Web | 3. dubna 2018 v 23:32 | Reagovat

Zajímavé

2 Spoluvesničan Spoluvesničan | 4. dubna 2018 v 8:23 | Reagovat

Příjemný počtení u snídaně. Snad ti tohle psaní chvíli vydrží, není to vůbec špatný :)

3 Filouš Filouš | 4. dubna 2018 v 9:12 | Reagovat

Příjemné pobavení :-) jen tak dál :-) :-D  :-D

4 Ell Ell | 4. dubna 2018 v 9:25 | Reagovat

Citový výlev na n-tou aneb každý někdy máme své citlivější chvilky. :D
Ale je to milé. Já jako vztahový zkrachovalec se tady rozplývám, jak se to někdo má (už chybí jen Láska nebeská a kyblík zmrzliny - možná zavraždím ten cider v ledničce) a culím se jako pitomeček.
Ale jinak naprosto přesně vím, jak se cítíš! Tedy...s tím messengerem. Já zase pochůzkuji po Ostravě, když rodiče něco potřebují. Momentálně sháním pískavici. Asi bych se měla vykopat z pokoje a jít se poptat do zdravé výživy.

Jinak...asi se tady budu ozývat často, protože mě to baví. :D Až budu otravná, stačí říct. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama