Day 20, Day 21 and Day 22 - Digitální dement

22. dubna 2018 v 23:09 | Radek J. Kašpar
Ano. Všechny ty vymoženosti už mi vymývají mozek. Mám sto chutí vyběhnout do přírody a jen tak bezstarostně si ležet v trávě a běhat lesem jako víla. Dobře, no, svým boubelatým panděrem bych možná děsil lesní zvěř. A to zas nechci.

V pátek jsem byl se svým přítelem. Ráno jsme si vstali, jak jsme chtěli a pak vyrazili na obědovou pizzu v přírodě u Technologického parku. Seděli jsme na břehu jezírka a čvachtali rukama ve vodě, abychom nalákali ty okrasné červenooranžové rybky. Bylo mi až nechutně krásně a nechutně vedro. Odpoledne jsme opět zevlovali a navečer jsme se odebrali na kravák na bazén. Díky moji blbosti nám z Klusáčkovy ujela šedesátosmička, protože jsem si neuvědomil, že je jaro a silničáři vyrazili ze svých úkrytů a rozmrdali celé Brno a zastávka je tedy posunutá. Vyšlápli jsme si to na náměstí Míru pěšky a cestou jsme si říkali vtipy. Teda hlavně já, můj drahý je četl z mobilu.
Dali jsme si společně pár krátkých bazénů, vířivku a páru, kterou jsem považoval za přípravu na smažení se v pekle. Slušná průprava. Dusil jsem se a sípal a vypouštěl duši. 10/10, would recommend.
Spláchli jsme chlór pivem a martini a poklidně usnuli.

Sobotní ráno začalo brzy, doprovodil jsem milého do práce a dal si u něj kafíčko, pak jsem jel domů, připravit se na velké cestovací dny a zpracovat nějaké ty úkoly. Pak mi ten můj blázen napíše, že proved něco strašnýho a je to tak strašný, že vám to radši nebudu ani vyprávět. Není to nic, kvůli čemu by se dva měli rozejít, ale mám sto chutí mu jich pár natáhnout, aby se vzpamatoval. Chytrolín jeden. Ale já ho miluju... To by bylo takové to láskyplné zmlácení.

Je konec neděle, naměnil jsem ještě něco málo peněz, nakoupil kámošce jídlo a pití a prodral jsem se Brnem plným skandujících fanoušků Komety. To je tak, když se taví ocel...
Omdlel jsem na postel a rozjímám. Ještě se musím dobalit na zítřejší cestování. Hygienu, jídlo, hadry, valuty... mám toho až nad svou už tak dost velkou hlavu. Ale těším se neskutečně. Popravdě - ještě jsem v Rakousku ani v Maďarsku nikdy nebyl. Dojedu tam jako největší vidlák z čechišelandu. To bude pozdvižení! Chápu, že ponožky v sandálech jsou největší módní prohřešek, ale sandály mi vždycky rozedřou nohy do krve a na ochranné náplastě se fakt spoléhat nechci. Takže čistě kotníčkovky, šmitec.

Musím jít sebrat si svých pět švestek. Kouká na mě prázdná cestovka a odjíždím hned brzy ráno.
Poreferuju vám o svých třech dnech v zahraničí. Budu se snažit každý den, ale opět to nejspíš nedopadne. Viz moje poslední příspěvky, kdy se snažím vměstnat několik dní do jednoho kusu textu. Uvidíme.

Krásné žití všem.
Ráďa

P.S.: Chytám se navlnu cestovních songů. Takových těch, které si můžete pustit když jedete autem a čučíte z okýnka, nebo vystrčíte hlavu a vlajou vám vlasy... Například toto. Užívejte.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama