Day 16 and Day 17 - Mám depresi rád

17. dubna 2018 v 23:08 | Radek J. Kašpar
Nadpis by Poletíme?. Mám depresi rád. Právě jsem ji dostal, radostí skákám.

Řekl bych, že jsem už v takovém stádiu prokrastinace a deprese, že přestávám úplně věnovat energii studiu. Zrovna teď bych měl dělat na úkolu do Metodo a mnoho dalších věcí, ale místo toho mi na youtube běží Bill Nye the Science Guy nebo humorné skeče ze Saturday Night Live. Už se ani nahlas nesměju - můj mozek sice vyhodnocuje vnímaný obraz jako vtipnou situaci, ale můj vnitřní hlas jen křičí hrůzou před černým svědomím a nespolehlivou náturou.
Jop, ještě si pustím Lucille Ball.

Pondělí a úterý se nesly v duchu práce a dřiny. Naše milé malé Twingo sice dostalo novou garáž, ale ještě není zcela hotová. Pidiboudička z dřevořísky potřebuje betelnou podlahu, takže jsme včera vypáčili staré dlážky a vykopali a vyvezli mnoho koleček hlíny. Celou dobu mě tížilo pálení žáhy, což není moc veselá záležitost, když se k tomu pak připojí bolesti beder a ruce z tůčka máte vytahané jak Saxana. Chtěli jsme ještě jen naložit nějaké kamení, kterým bychom podlahu vyložili, ale světe div se, začalo nám pršet.
Tato vysilující aktivita byla tedy přesunuta na dnešní den. Vyjeli jsme na pole ráno a každý se chtě nechtě ujal motyčky nebo krumpáče. Vybrali jsme plný valník šutrů, z nichž jsem pak doma vyčlenil ty nejkrásnější, které později skončí na skalce nebo na nějaké okrasné hroudě. Aneb na způsob slečny z dokumentu o Hipsterech - "nevím, zda jde o uměleckou instalaci, nebo o náhodné seskupení hornin".
Narazil jsem i na malé mláďátko užovky obojkové, což jsem poznal podle půlměsíčků na hlavě. Jak nenávidím plazy a pavouky a všechny další stvořence pekel, tak tahle žouželička byla fakt k poňuchňání.
Chtěl jsem i nějaký ten krásný kámen dovézt svému drahému do Brna, ale pak mi došlo, že když už bych mu měl dát kámen, tak aspoň nějaký hodnotný a nejlépe třeba ve šperku. A pak mi ještě došlo, že já mu jako kamenná přítěž stačím, takže sorry jako. Kámen? Zde!

Z důvodu absence veškerých potravin ve špajzu jsem se navečer vydal do supermarketu, samozřejmě v tu dobu, kdy se tam mohu maximálně procházet a obdivovat prázdné regály. Nakoupil jsem, co se dalo a pro rohlíky a chleba jsem musel ještě zaběhnout do Tesca, které mě zatím v oblasti pečiva nezradilo ani v hodině pozdní.

Zítra ráno emigruju na pár dní do Brnéčka. Potřebuju směnit nějaký eura a forinty, ať příští týden nejedu do Rakous a do Uher nemajetný. Forinty jsou fakt bezcenný peníze, když 100 forintů je zhruba 8 Kč. Takhle když si ponesu v kapse dvacet tisíc, nebudu si vůbec připadat jako frajer, ale jako prachvobyčejnej Maďar.
Zběsile teď pobíhám od skříně k posteli a hledám čisté spodní prádlo a ponožky. A zatím mi drahý posílá fotku martini extra dry s olivami. Zabíjel bych.

Tématem týdne Blog.cz je "Když zavřu oči".

Když zavřu oči, je sakra velká tma.
#realista

Maruš se poklidně stará o koťata, i když by nám je už nejradši předhodila na pospas. Jen poslušně koj a buď dobrou matkou! Měl bych o naší kočičí rodince více informovat na Instagramu. Protože od toho přeciž Instáč je - žrádlo, nehty, kočky. A selfíčka. Selfíčka se žrádlem, nehtama a kočkama.

Už neudržím světlomety vzhůru a právě jsem si nepozorností rozdrbal strup na loktu.

Dobrou noc. A mějte se rádi. Moc. Buďte narcisové.

Váš Rady

P.S.: Nějaké to heroické zamilované kdákání.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama