Day 1 – Titulek článku nesmí být prázdný.

1. dubna 2018 v 22:42 | Radek J. Kašpar
Zdravím všechny ty internety, co ještě nejsou zakázané důchodkyní Věrou.

Jmenuju se Radek, bude mi třiadvacet a dvě hodiny před deadlinem jsem se rozhodl založit tento blog/deník, abych jednak uspokojil požadavky zadavatelů úkolu v předmětu KPI22 a druhak abych se dokopal k nějaké každodenní konzistentní činnosti, kromě například dýchání.

Studuji druhým rokem Informační studia a knihovnictví na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Jinými slovy - nevím, co dělám a společnost má za to, že ze mě jednoho dne bude děsně protivný knihomol.
Ačkoliv miluju češtinu, mám dost problémy s větnou stavbou a čárkami. Nadřazenost nebo podřazenost větných členů či vět hlavních a vedlejších... je mi vedlejší. :)

Zabrusme nyní trochu do sentimentálna.
Můj život je celkem tragický, chaotický, depresivní i jinak emotivní a pivní. S myšlenkou založit si výlevku pocitů (pivní výlevku už mám, to je můj nevymáchaný chřtán) jsem si pohrával už dlouhou dobu. Ne proto, abych bezduše kecal, ale s nadhledem nahlížel na trampoty všedního dne, komentoval nezvyklé situace, momenty, zážitky... prostě jako vlastně tak trochu netradiční deník. #slovnívatarulez No a předmět Kreativní práce s informacemi tuto mou myšlenku donutil z hlavy vylézt na světlo Boží a pomohl jí přetransformovat se ve světlo obrazovek vašich elektronických hračiček.

Vynasnažím se, aby moje zápisky na blog byly pravidelné a rutinní jako ranní čištění zubů nebo nanášení ochranného krému na rozespalou tvář. Jsem si vědom toho, že můj život není přespříliš zajímavý a každý den zrovna nelétám do New Yorku, neskáču tandem z letadla a rozhodně zde asi v nejbližší době neuvidíte fotografie, jak vám mávám z vrcholku Everestu nebo moje selfíčka s exotickými rybkami po hladinou maledivských vod. Nechci se ale ani opakovat a vkládat sem perpetuum mobile cest do Brna a z Brna nebo do školy a ze školy, ani vás nechci zatěžovat přílišnými planými bláboly, které se dočtete všude jinde. I když - hledíce zpět na těchto pár odstavců - oops, stalo se.

Vydržte přeci, dělám to poprvé, neočekáváte snad ode mne z fleku Shakespearovo drama, že ne?

V několika slovech - rád bych pohlížel na věci všedního dne nezvyklým způsobem a trochu o nich polemizoval.

*ehmehm* first world problems *ehmehm*

Nuže - vysvětlil jsem, o co mi jde a doufám, že aspoň něčím v budoucnu zaujmu a můj blogodeník bude mekkou aspoň několika inter(fer)netových cestovatelů.

Těším se na další setkání s vámi! *virtuální objetí se zarytím nehtů do lopatek*

Na úplný závěr svých příspěvků bych se rád loučil písní, jelikož pokud bych já měl popsat defibrilátor, asi bych vám nejspíš popsal jukebox - protože *hlas rozmazlené teenagerky* "Hudba je můj život!!! #musicislife" :)

Přemýšlel jsem, jakou píseň zvolit pro začátek a nakonec jsem rozhodl pro velice jednoduchý jam, který nemohu vytlouct z palice už pár let. Yael Naim - New Soul. Poněvadž si v tomto blogovém světě přijdu jako nová malá dušička, která se chce něčemu novému přiučit a na začátku budu nejspíš velice škobrtat a vystřihovat kolosální držkopády na kluzkých parketách síťových paketů.

Mějte krásný den.
Radek

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ell Ell | 4. dubna 2018 v 9:11 | Reagovat

Vtipné a úžasné slovní obraty. Po několika letech jsem narazila na blog, který budu číst s radostí a lehkostí.

2 Arrow Arrow | E-mail | 4. dubna 2018 v 10:16 | Reagovat

No, jde poznat, že do textu jsou násilím vloženy určité slovní obraty, nepůsobí to na mě přirozeně, ale chápu, že je to úkol do tvůrčího psaní.

3 puosteuadek puosteuadek | 4. dubna 2018 v 12:04 | Reagovat

[2]: Děkuji za konstruktivní kritiku :) Jo, uznávám, že to občas působí křečovitě, ale je to čistě můj styl. Chápu, že to neskousne každý, však sto lidí, sto chutí. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama